Nízkoprahová denní centra jsou fenoménem dnešní doby. Mohli bychom je nazývat něčím typickým právě proto, že mnozí z nás ještě pamatují dobu socialismu, kdy u nás lidé bez domova prakticky neexistovali. Zajištění důstojného bydlení, myšleno v kontextu té doby, bylo základním předpokladem fungování společnosti. Celý společenský systém se o právo bydlet doslova opíral, ovšem s podmínkou povinného zaměstnání, což zrovna mnoha lidem nebylo vhod. Pochopitelně, že se od tehdejší společnosti separovali jedinci, kteří se práci záměrně vyhýbali, a žili na periferiích měst nebo v ghetech, co jejich životnímu stylu byla blízká. Byla to však jejich volba, zatímco mnoho současných bezdomovců se ocitá „na dlažbě, pod mostem“ častokrát i bez jejich přičinění.
Racionální strava, hygiena, praktický lékař
Nízkoprahové centrum zajišťuje poskytování základních lidských potřeb pro lidi bez domova. Jde především o vhodné podmínky pro provádění osobní hygieny a zajištění stravování. Zároveň centrum vypomáhá s uplatněním osobních práv takto postižených osob, které jsou většinou na okraji společnosti, a jsou mnohým z nás důvodem k opovržení. Na důstojný život by však měl mít právo každý člověk, bez ohledu na stupeň vzdělání a množství majetku, kterým disponuje.
Právní forma nízkoprahových center je různorodá. Většinou jsou součástí neziskových organizací, jako jsou církve a náboženské spolky, anebo jde o tzv. obecně prospěšné společnosti, např. Armády spásy, Charity, centra Naděje, Diecézní nebo Farní charity, spolky Červeného kříže, Slezská diakonie apod. Všechna tato sociální denní centra jsou sdružena v Registru poskytovatelů soc. služeb MPSV.
Některá nízkoprahová centra umožňují kromě základních hygienických potřeb a racionální stravy využít služeb praktického lékaře. Lidé bez domova tu mohou absolvovat bezplatná lékařská vyšetření, nechat si vystavit léky na předpis, navštívit specializovaná pracoviště psychologů a psychiatrů. Pracovníci center mohou své klienty doprovázet i na úřady a instituce při vyřizování osobních záležitostí.