Každý z nás zná mikroskopy, pro které existuje krásné české slovo drobnohled. Setkali jsme se sním již jako malé děti na základní škole. Zkoumali jsme strukturu listů, cibule nebo lidské pokožky. Učili jsme se dělat deník a zápisy do něj.

S největší pravděpodobností vytvořil první drobnohled Zacharias Janssen roku 1590 v Nizozemí. O dřívějších přístrojích nemáme zprávy, ale je možné, že nějaká takováto optika byla sestrojena již dříve. V 17. století se zabýval mikroskopickým pozorováním, tedy pozorováním drobných předmětů ve zvětšeném měřítku, holandský obchodník a vědec Anton van Leeuwenhoek.

Optickou soustavu mikroskopu tvoří čočky, které se nazývají okulár a objektiv, které bývají vyměnitelné pro různou velikost zvětšení. Mechanická část mikroskopu se skládá ze stativu, stolku a hlavice.

Drobnohledů jsou různé druhy. Jsou jak klasické, které se dále dělí na monokulární (pro jedno oko), binokulární (pro dvě oči) a trinokulární, ke kterým lze kromě pozorování připojit ještě fotoaparát. Dále jsou třeba i papírové, které je laciné vyrobit.

Využití mikroskopů spočívá především v pozorování struktury drobných objektů zvětšených optickým mechanismem. Nemusí však sloužit pouze k vědeckým účelům. Jejich uplatnění nalézáme třeba i v lékařství, při operacích. Lze se s nimi setkat na místech, kde se dříve pro zvětšení používala lupa v různých podobách. Když jsou například v zubní ordinaci lupové brýle nahrazeny mikroskopem, má lékař možnost pracovat daleko přesněji. Lze lépe určit hranici mezi zdravou a poškozenou tkání, a tak jsou zákroky zubního lékaře mnohem šetrnější.

Vzpomínám jak táta jednou přinesl domů mikroskop a my jsme se o něj se sestrou hádali. Oba dva jsme chtěli zkoumat mikrosvět a oba nás bavilo hledat tu správnou vzdálenost čoček od zkoumaného předmětu, zaostřovat. Následně jsme si kreslili, co jsme viděli. Pak jsme se s naším objevem chodili chlubit.