Jak známo ze školních lavic, ocel vzniká takzvaným zkujňováním. Nejdříve to bylo dejlování a teprve pak přišel pan Bessemer se svými pecemi. Ani to už však není nejmodernější postup. Nyní se většinou užívá k výrobě oceli elektřiny. Postup výroby je poměrně složitý a zde není dostatek místa na podrobné rozbory. Skutečně stručně si však můžeme říci, že ještě roztavené železo se přiváží do oceláren, kde se dále zpracovává. Mohou se do něj přidávat různé příměsi, takže tím vznikají různé druhy oceli. Každá z nich musí splnit určité parametry, aby mohla být poté nabízena kupci v té nejvyšší kvalitě. Proto nese každá své označení. V těchto značkách se laik nevyzná, ale i odborníci si je nemohou pamatovat všechny, a proto mají tabulky ze kterých potřebné informace vyčtou. V současné době existuje přes dva tisíce druhů oceli.

U některé se můžeme setkat s tímto popiskem EN 10269 Boden.cz. Co to znamená? To je číslo normy, a to normy evropské. Pokud se vyrobí ocel, musí tyto normy splňovat, aby mohla být v této kvalitě prodávána. Proto se také odebírají vzorky, které jdou na zkoumání a rozbory. Zde se jednoznačně určí, zda byla dodržena technologie výroby. Pokud ne, jde ocel do jiné „škatulky“, nebo správněji řečeno do jiné kategorie.

Přímo v tomto případě se jedná o ocel s označením 25CrMo4, z čehož může i laikovi vyplynout následující. Jde o výrobek s přidáním molybdenu a chromu. Její využití je více než všeobecné, takže se s ní shledáte stejně jako u letadel tak i u automobilů. Je tepelně odolná, udrží prudké nárazy, a hlavně jak již výše napsáno je svařovatelná. A je nabízena právě v této nejvyšší kvalitě. Pokud vás tato problematika zajímá, nebo potřebujete nakoupit ocel pro svůj provoz a je jedno co vyrábíte, tak se můžete podívat na webové stránky, kde získáte mnohem více informací. Zde si je můžete prostudovat a když tak hned také začít objednávat.